Věra

Věra dceru velmi milovala. Její vztah k dceři byl vcelku vyvážený. K ovlivnění chování dcery

nepoužívala direktivní příkazy. Jednak ji to nebylo vlastní a jednak by s tím u dcery nepochodila.

Rodinné rozepře nastaly, když dcera hledala pracovní uplatnění. Měla potíže si najít vhodnou

práci. Spíš nepracovala, než pracovala. To vedlo ke konfliktům v rodině. Nakonec po hádkách s

otcem odešla z domu. Tím Věra velmi trpěla. Dostala se tak mezi dva “mlýnské kameny”.

Partner označil dceru za viníka dané situace. Z jeho hlediska bylo nemyslitelné, že by on nebo

Věra měli udělat vstřícný krok k usmíření. Věra tak pod vlivem partnera omezila kontakt s vlastní

dcerou. Vztah dcery k rodičům se výrazně zhoršil. Dcera neměla ráda svého otce a s matkou se

stýkat nemusela. Jejich vztahy velmi ochladly a nejvíce tím trpěla Věra, která svoji dceru

milovala. Občas se s dcerou potajmu sešla, aby to partner nevěděl, protože by jí vyčetl slabost a

nezásadovost.

 

Protože se Věra nedokázala postavit partnerovi, aby si prosadila styk s dcerou, která po

všech událostech k ní projevovala jen vlažný vztah, potřebovala vyřešil zmírnění pocitu utrpení.

Tento stav se pak stal spouštěcím momentem pro onemocnění, které vykazovalo utlumení

mozkové činnosti s částečnou paralýzou vědomí. Jedná se o velmi podobný stav, když ženy při

obětním rituálu ztrácely krev a docházelo u nich k postupné ztrátě vědomí. Toto onemocnění

Věry vykazující znaky parkinsnovy choroby tak bylo jejím útěkem před realitou. Aby jí nebolelo

srdce naplněné mateřskou láskou, našla si cestu ke své paralýze, ve které nepociťovala bolest.

Tím si spustila karmické onemocnění se všemi svými důsledky. Zažívala pocity umírajících

obětovávaných žen a zároveň si tím tlumila svoji bolest z nenaplněného vztahu s dcerou.

 

Lékaři Věru začali léčit na parkinson. Její stav se však nelepšil. Závažnost jejího celkového

onemocnění byla cca 80%. Věra přistoupila k alternativní léčbě. Její onemocnění bylo karmické.

Jednalo se o kombinaci dvou základních příčin. První příčinou byl následek zpětného působení

na Věru za rituálně usmrcené osoby a druhou byl nenaplněný vztah s dcerou.

 

Pro vyřešení karmického následku bylo nutné nabídnout poškozeným bytostem

upřímnou omluvu. To Věra udělala a tím se odblokovalo léčení. Samotné léčení probíhalo

posíláním kvantového záření. V okamžiku, kdy závažnost jejího zdravotního stavu u “parkinsna”

klesla na 55 %, se Věra rozhodla, že již dále nechce být léčena. Léčení kvantovým zářením

funguje tak, že si podvědomí příjemce určí, na kterou problematickou část svého organismu

nasměřuje léčivou schopnost kvantového záření. V daném případě to byl “parkinson” a rakovina

nebyla do té doby léčena. Z toho také vyplývá, že závažnost rakoviny v té době byla nižší než

onemocnění “parkinson”. Důvodem Věry pro ukončení léčení byl nepříjemný fakt, že se začala

probírat z paralýzy vědomí a silně pociťovala problém s dcerou, který ji drásal srdce. Nenašla sílu

a cestu, jak uspořádat vztahy s dcerou a rozhodla se vrátit do příjemnější paralýzy mozku. Tím

rezignovala na šanci vyřešit svůj zdravotní stav a vztahy s dcerou. Tento úkol zůstal jako

nevyřešený a samotný život Věry tak ztratil smysl. Logickým důsledkem bylo zhoršení

zdravotního stavu a Věra zemřela na rakovinu slinivky břišní, protože “nestrávila” odloučenost

od dcery, kterou milovala. Nenašla sílu postavit se manželovi a rozběhnou se za hlasem svého

srdce za milovanou dcerou a urovnat poškozené vztahy.

Poučení:

Z hlediska ducha byla Věře poskytnuta maximální podpora, aby vyřešila svoji karmu a

uzdravila se. Léčením ji byl vytvořen i prostor dořešit záležitosti s dcerou. Ona si však vybrala

nekonání a rezignovala na cestu své duše. Její rozum ji svázal do nečinnosti a bez přiměřeného

důvodu očekávala změnu z hůry bez vlastního přičinění. Takto však vesmírné zákony v klíčových

úkolech našich životů nefungují. Zvolila si “duchovní lenost” a v důsledku toho i vlastní

sebedestrukci. Pozitivním výsledkem její inkarnace bylo zrušení karmy na základě omluvy

poškozeným bytostem z minulého života. Smrtí Věry pak došlo k uzavření vzájemných úkolů,

které si měly dcera a Věra vzájemně zpracovat. Tím došlo k uzavření karmického dluhu, který

 

Věra měla vůči dceři a dcera si našla práci. Samotný karmický dluh však vyřešen nebyl. Dcera se

osamostatnila a Věra ji dluh nesplatila. Ta tak v příští inkarnaci bude muset opětovně řešit vztah

s dcerou, její dluh k dceři nebo bratrovi a vlastní sebehodnotu. K těmto úkolům jí budou dále

určeny nové úkoly, které si bude v nové inkarnaci zpracovávat.

Přestože manžel Věry neměl přímou vazbu na duši dcery, do vztahu s Věrou vstoupil na

základě vesmírného zákona přitažlivosti, tedy podobné se přitahuje. Manžel Věry měl z

minulého života dluh vůči třetí osobě, který měl společně s Věrou splatit. Tedy nic se neděje

náhodou a manžel rozhodně nebyl jednáním dcery poškozený, i když o tom byl přesvědčený.
Karmický majetkový dluh může být vyřešen několika způsoby:

 

 

– Prvním způsobem je, že dojde k faktickému majetkovému splacení dluhu. Splacení

nemusí být jen finanční. Věřitel může například dlužníkovi způsobit majetkovou škodu. Například

prohospodaří majetek, který by za normálních okolností např. formou dědictví získal dlužník.

– Dále může dojít ke zrušení dluhu ještě před jeho splacením. V daném případě dlužník

včas rozpoznal karmický vztah a svůj karmický dluh. Nabídne věřiteli omluvu za svoje konání,

které zapříčinilo karmické následky. Když věřitel dlužníkovi dluh odpustí, ruší se i karmické

následky.

Vhodný způsob řešení karmy:

• Nabídnout omluvu všem bytostem, kterým jsem mohl vědomě i nevědomě ublížit. Určitě je vhodné řešit odděleně současný a minulé životy. Omluva musí být srdečná s maximální pokorou. Zásadně do omluvy nepatří nějaká ziskuchtivost např. že se omlouvám, aby mi odpustili. Pouze nabízím omluvu a je svatým právem poškozené bytosti zda omluvu přijme nebo ne. Je vhodné se omlouvat i opakovaně. Lze předpokládat, že v rámci minulých životů jsme ublížili mnohým bytostem, a tak zpravidla jedna omluva nestačí.
  
  V případě, že je omluva přijata cca 30% poškozenými bytostmi, dojde k setkání karmické rady, která může rozhodnout o prominutí dané karmy. V případě, že dojde k rozhodnutí o prominutí karmického následku, dojde k vlastnímu zrušení karmy s odstupem několika dní.
  
  Zrušením karmy je zamezeno působení následků na danou bytost z dřívější karmické příčiny.

• Duše má jasnou známost o konáních, kterých se v minulosti dopustila. Zrušení karmy nemá přímý vliv na její vztah k tomuto konání. Duše může mít tendenci k samotrestání. Zde je pak vhodné dosáhnout sebeodpuštění. Je proto vhodné poprosit svoji duši, aby si odpustila. Duše však může vyhovět, ale zároveň vyhovět nemusí. V daném případě je výhodou, když bytost žije v souladu s plánem duše. Lze předpokládat, že v tomto případě má bytost vyšší šance, že jí duše vyhoví.